Page 33 - Magazín JIP Potraviny

Dnešní italská kuchyně je známá velkými regionálními rozdíly, kuchyně na Sicílii se
může dost podstatně lišit od kuchyně Toskánska nebo Lombardie. Přesto mají všechny
společné prvky. Jídlo připravené na Apeninském poloostrově je, podobně jako u jiných
kuchyní Středozemí, velmi často zdravé. K nejpoužívanějším surovinám pro přípravu
zdejších pokrmů patří těstoviny, rýže, stovky druhů vynikajících sýrů, salámů, maso,
ryby a mořské plody, sušená šunka prosciutto, rajčata, papriky, kukuřice, cukety, lilek,
artyčoky, olivy a hojně používaný olivový olej, kapary, pomeranče, česnek, bazalka a jiné
bylinky… Široce rozšířené je pití vína a kávy či pojídání skvělé pravé italské zmrzliny či
dezertů.

Pizza
Nejpopulárnějším pokrmem však zůstává pizza, která je přímo symbolem italské kuchyně,
ačkoliv je dnes už celosvětově rozšířená. O historii pizzy i původu tohoto slova se vedou spo-
ry. Chlebové placky s přísadami jako olivový olej, bylinky, rajčata a sýr konzumovali už staří
Římané a ještě před nimi už také Řekové a Egypťané. Podle jedné z teorií souvisí slovo pizza
etymologicky s označením „pita“, které se v dnešních kuchyních Balkánu a Blízkého východu
používá pro chlebovou placku. Slovo může pocházet z byzantské řečtiny („pitta“ - koláč).
Je ale také možné, že pochází ze staroegyptského slova „bizan“, tedy kousat. Po celém světě
existuje celá řada regionálních variant pizzy. Ta italská pochází z Neapole a je to tenká placka
kulatého tvaru, která se peče v peci a dává se na ni většinou rajčatový protlak a sýr, navrch
potom rozmanité další přísady. Pizza se v Neapoli prodávala už od 18. století jako koláč s raj-
čaty, v té době už také existovaly speciální restaurace – pizzerie. V roce 1889 se začal na pizzu
přidávat sýr, konkrétně měkký sýr mozzarella vyráběný z buvolího nebo kravského mléka.
Těstoviny
Italská kuchyně je proslulá hojným využíváním těstovin. Jedná se o potravinu vyráběnou
z nekynutého těsta z pšeničné či pohankové mouky (nebo krupice) a z vody. Dále mohou
těstoviny obsahovat vejce (dělí se proto na vaječné a bezvaječné) a zeleninové extrakty. Vys-
kytují se v desítkách různých tvarů a připravují se vařením ve vodě. První historická zmínka
o nich pochází už z časů starého Říma. Těstoviny se dělí na suché a čerstvé. Suché neobsa-
hují vejce a mají trvanlivost až dva roky, čerstvé vydrží v lednici jen po dobu několika dní.
Těstoviny se v Itálii vaří způsobem „al dente“, to znamená, že mají být pevné, ale zase ne příliš
tvrdé. Populární metodou, jak určit, zda jsou těstoviny al dente, je hodit je na zeď – když na
zdi drží, jsou hotové.
33